Komentáře k příspěvku
Nanotrubky zpevní naše kosti

při skoku z deseti metrů by se skokanovi dost možná odhrnulo vazivo a patu yvstýlající chrupavky,stejně takby to bylo často s lámáním kostí...kosti by vydržely nicméně o to víc by byly namáhány klouby,které yb to asi často odnášely(mimoto:zlomenina nebude patřit k nejčastějším bojovým zraněním,ani sportovcům se příliš často nelámou )

-vpravení nanotrubek do kostí(nejsou žádné dutiny,snad jen cévy,ale ty není možno ucpat jen tak) mi připadá dost nereálné,navíc jak adresovat ty nanotrubky...jak je donutit usadit se jen na potřebných místech a jak jima vytěsnit stávající kolagen(navíc bych se potom třeba obával příliš pružných kostí které by se běžně při chůzi ohýbaly,protože zvládnout inženýrovat vlastnosti takového kompozitu:anorganická složka kosti a nanotrubky by bylo velmi složité)...tohle je možná námět na bioware z shadowrunu ale ve skutečnosti budou kosti jednou z posledních zlepšovanýchh částí těla

[1] Díky za velmi zajímavý komentář. Při skoku z deseti metrů by se skokanovi URČITĚ něco stalo a nejspíš by to odneslo více kloubů. Bylo to v motivačním úvodu a myslel jsem to s rezervou. Kosti se určitě nelámou běžným pěšákům a ani nepředpokládám, že by se je vyplatilo nějak vylepšovat. Ale pro speciální jednotky bojující také muž proti muži se jistě se zlomeninami potýkají častěji. A až se nasadí (mechanické) prostředky zvyšující svalovou sílu, tak pevnější kosti budou nutností.

Problém vpravení nanotrubek do kostí neexistuje. Nanotrubky projdou čichovým nervem do mozku a prostor v jednotkách nanometrů (tloušťka nanotrubek) se vždy najde. Existuje problém vhodného umístění nanotrubek v kostech, vyplavování nanotrubek do jiných částí těla a jejich toxicita. Nedá se hovořit o inženýrském návrhu nějakého kompozitu, jelikož jsme tvrdě svázáni tím, jak naše tělo funguje a co mu škodí.

Problémy, které řešíme dnes, budou vědci řešit tak nejdřív za dvacet let.

[2]

"Problém vpravení nanotrubek do kostí neexistuje. Nanotrubky projdou čichovým nervem do mozku a prostor v jednotkách nanometrů"

jenže takovéto nanotrubky nemají žádný efekt...pokud nejsou v podobě obrovských lineárních makromolekul,nýbrž jen "prášku"(tedy nadrobno nasekané nanotrubky)ztrácejí své úžasné vlastnosti...například tu pevnost(můžou u sebe určitě držet wan der waalsovyma nebo jinýma slabýma vazbama{ale budou u sebeb "přichycené" spíše stěnama etc..nebudou tvořit tak pěkná monomolekulární vlákna} ovšem uhlíkové atomy v nanotrubkách drží pospolu řádově silnějšíma kovalentníma vazbama)...a do kostí by bylo nutno vpravovat tím pádem dlouhá vlákna nanotrubek...aby se jejich pevnost projevila-což je opravdu velmi obtížně realizovatelné

[3] Podle mě je každá nanotrubka obrovská lineární nanotrubka. Pro Tvé chápání zpevnění kostí by bylo potřeba nanotrubek dlouhý jako kost sama a o něčem takovém zatím nikdo neuvažuje. Jde o zpevnění kosti na úrovni její struktury podobně, jako se nanotrubky přidávají do přyskyřicových komopozitů.

S pevností vazeb máš samozřejmě pravdu, ale nanotrubky by v kostech byly chemický vázány spíše k iontům vápníku než mezi sebou.