Skok na obsah

Techblog > Hlavní stránka

[CNW:Counter] TOPlist
8. 4. 2014 - Ostatní věda

Infografika – Co je lepší: běh, cyklistika, nebo plavání?

Názorné grafické porovnání kvalit tří populárních sportů. V předcházejícím článku jsme podrobně rozebrali jejich výhody a nevýhody. Který sport je však nejlepší pro vaše zdraví a vaši peněženku?

”Infografika,

Pokud si myslíte, že tato infografika je zajímavá či užitečná, klidně ji sdílejte a diskutujte se svými přáteli na sociálních sítích.

2. 4. 2014 - Ostatní věda

Porovnání běhání s cyklistikou a plaváním

Co je na běhání tak zvláštního a proč bychom jej měli upřednostnit před jinými sporty? Který sport je nejlepší pro hubnutí? A co když budete pouze chtít zlepšit vaši fyzickou kondici a trávit co nejméně času cvičením? Porovnáme, jakými způsoby běhání a další sporty spotřebovávají naši tělesnou energii.

Pro každého něco

Řídítka kol v řadě

Na začátek bych chtěl upozornit, že nemám žádné významné znalosti v oblasti fyziologie. Svá tvrzení v tomto článku podkládám zákony fyziky, které platí pro každého. Z tohoto porovnání vyjímám skupinové sporty a aktivity provozované posilovnami, které slibují, že po třiceti minutách velmi intenzivního cvičení budete spalovat kalorie i několik hodin poté, když už sedíte doma na gauči. Nemyslím si, že by to bylo nepravdivé tvrzení. Avšak nemám dostatek znalostí a informací, abych tento přístup ke cvičení vyhodnotil.

Budu se soustředit na porovnání běhání s cyklistikou a plaváním, tedy sporty, které jsou ze své podstaty vytrvalostní a individuální.

Plavání

Plavec v bazénu

Plavání je výborná pohybová aktivita, protože procvičuje velké množství svalů v těle, má dobrou rovnováhu mezi silovým, švihovým a vytrvalostním tréninkem. Při správném provedení a zvoleném stylu příliš nenamáhá klouby. Voda klade odpor pohybu, který vzrůstá s třetí mocninou vaší rychlosti, což znamená že, abyste se pohybovali dvakrát rychleji, musíte vynaložit osmkrát více energie (2³ = 2 x 2 x 2 = 8). Pokud plavete rychle, budete se zbavovat velkého množství kalorií. Na druhou stranu je snadné plavat pomalu, takže je snadné s plaváním začít, i pokud naše fyzická kondice není na dobré úrovni.

Potřebné vybavení je poměrně levné. Stačí sehnat plavky, plavecké brýle a někteří si oblíbí i plaveckou čepici. Největším problémem plavání však je, že je možné ho vykonávat pouze ve vodě, což pro většinu z nás, kteří nebydlí na pobřeží příjemně teplého moře, či jezera znamená, že musíme chodit na bazén. S tím jsou spojeny další náklady a čas, který trávíme dopravou na bazén a zpět.

Dalším pozitivem je, že při běžném rekreačním plavání zřídkakdy dojde ke zraněním. Předpokladem však je, že umíte plavat, či spíše pohybovat se ve vodě ve směru, který si vytyčíte, aniž byste se utopili.

Cyklistika

Pohled na horské kolo na pozadí modré oblohy

Kolo je jedním z nejlepších dopravních prostředků. Umožňuje zdolat velké vzdálenosti s poměrně malou námahou. Při šlapání na moderních bicyklech si sami zvolíte, jestli chcete šlapat rychle nebo pomalu a s velkou silou do pedálů. Je velmi jednoduché vyrazit přímo od domu a začít spalovat kalorie aniž byste trávili čas dopravou na místo cvičení, jak je tomu u plavání.

Začátečníci mohou jezdit pomalu, moc se nenamáhat a přitom si užít (nebo se hrozit) rychlosti při jízdě z kopců. Největší výhoda cyklistiky je její největší nevýhodou. Málo námahy na kole vás doveze daleko. Při jízdě po rovině, vaše šlapání pouze překonává tření kol a odpor vzduchu. Při jízdě z kopce nespotřebováváte žádnou energii. Jízda do kopce je těžší, protože musíte vyvézt nejen váhu svou, ale také váhu vašeho kola. Pokud start a cíl vaší vyjížďky je na stejném místě, lze říci, že energie, kterou vydáte, bude přibližně odpovídat energii spotřebované třením kol a aerodynamickým odporem. Kopce, které vyjedete nahoru, vám vrátí většinu energie, když jedete dolů.

Nevýhodou cyklistiky jsou obvykle vysoké pořizovací náklady kola, přilby a náhradních dílů. Ke zraněním při rekreační cyklistice obvykle nedochází z důvodu intenzivního šlapání, jsou spíše způsobena vnějšími vlivy jako doprava, nekvalitní vozovka, nebo také nepozornost cyklisty. Aktivita samotná obvykle zranění nezpůsobuje.

Běhání

Bežkyně v parku

Běhání je velmi přirozený způsob pohybu, avšak většina z nás se nenaučila pořádně běhat, protože jsme to nikdy nepotřebovali. Osobně jsem se vždycky hrozil hodin tělocviku, kde jsme běhali 1 kilometr, 1500 metrů nebo dokonce i více. Byly to nepříjemné zážitky. Až když jsem začal běhat, protože jsem chtěl běhat, uvědomil jsem si, že běhání bylo nepříjemné, protože jsem běhal velmi rychle. Musím uvést na pravou míru, že mé časy byly velmi podprůměrné. Byl jsem však nucen běhat rychleji, než bylo vhodné pro tehdejší stav mé fyzické kondice.

Minimální úsilí nutné k běhu je největším problémem, se kterým se začínající běžci potýkají. Každý dokáže jet na kole bez toho, aby se zadýchal. Většina lidí dokáže plavat pomalu bez velké námahy. Běhání je jiné. Za prvé, lidé nechtějí běhat pomalu, protože jim to připadá nevhodné a za druhé pomalé běhání je nepřirozené – proč běžet, když mohu jít stejnou rychlostí? Bariéra minimálního úsilí, které je nezbytné k přirozenému a pohodlnému běhu, odradí mnohé. Ale ti, kteří vytrvají, jsou odměněni pocitem, že dokázali vytrvat a přemoci svou pohodlnost. Internet je naplněný mnoha články popisujícími, jak začínající běžec vytrval, a z ukrutného strastiplného běhání se stala aktivita, na kterou se těší, a kterou si dokáže užít. Podobné články o začátcích s cyklistikou a plaváním nejsou tak časté.

Pořizovací náklady na běhání jsou poměrně malé a záleží zejména na tom, zdali podlehnete marketingovým kampaním firem, které prodávají předražené běžecké boty, nebo upravíte svůj došlap, abyste se přizpůsobili tomu, co vaše tělo vyžaduje. Běžecké oblečení může být cokoliv, v čem se cítíte pohodlně a nemusí to být předražené “plastikové” běžecké oblečení.

Běh lze provozovat téměř všude a je velmi výhodné, že můžete vyběhnout ze dveří vašeho domu a ihned začít spalovat kalorie. Protože začínající běžec je nucen udržovat minimální pohodlné tempo, objem spalované energie je významně vyšší, než by byl u pohodlné jízdy na kole nebo plavání. Běh nedovoluje polevit, aniž by vám dával pocit, že se flákáte. Chůze není běh, a když neběžíte, tak nenaplňujete své běžecké předsevzetí. Běhání vás takto nutí udržovat a zlepšovat fyzickou kondici více než jiné sporty.

Zranění při běhání jsou obvykle způsobená přetrénováním nebo nevhodným došlapem. Bariéra minimálního úsilí spojená s neočekávaně velkou námahou svalů a šlach může být příčinou zranění začátečníků. Je vhodné trénovat rozumně a nepřemáhat se, obzvláště když běháte hlavně pro radost. Pokud dokážete pracovat na vhodném došlapu – nedopadat na patu – a nepřetrénujete, běžecká zranění nebudou častější než u jiných rekreačních sportů.

Shrnutí

Cílem rekreačního sportování by měl být dobrý pocit ze cvičení a pohybu. I když vás běhaní dokáže zbavit přebytečných kalorií nejrychleji a může být provozováno kdekoliv, neznamená to, že byste museli nutně běhat, když vás cyklistika i plavání baví mnohem více. Pravidelný pohybová aktivita jakéhokoliv typu je zdraví prospěšná. Nejlepší je střídat různé druhy sportu a budovat všestrannou fyzickou kondici.

Já osobně jsem přesvědčeným zastáncem běhání, protože když už jednou překonáte tu bariéru, znamená to, že můžete běhat po dlouhou dobu a daleké vzdálenosti, i když to může být pohodlnou nízkou rychlostí, stále běžíte a cítíte se dobře. A je jedno, že dlouhá doba pro někoho je 30 minut, pro jiné 10 hodin a pro extrémisty třeba 24 hodin. Každý, kdo má rád běhání, má pocit, že byl zrozen k běhu.

6. 5. 2013 - Ostatní věda

MOOC – Prestižní univerzitní studium pro každého

Aneb jak jsem zdolal jeden MOOC (vyslov “můk”). Mnoho známých univerzit dává všem lidem na internetu přístup k jejím kurzům. Nemusíte jezdit na Harvard, abyste mohli studovat totéž, co místní studenti. Nemusíte ani platit školné. Nezbytné je pouze odhodlání a také angličtina. Já jsem si jeden takový kurz vyzkoušel. Stálo to za to? Jak jsem dopadl?

Já vážně mohu studovat předměty z MIT na internetu?

Studenti v řadě s čepicemi na hlavě

Toto byla má první reakce, když jsem se poprvé setkal s rostoucím fenoménem “masivních otevřených online kurzů”. Na jednu stranu mi přišlo neuvěřitelné, že mohu mít přístup k plnohodnotným univerzitním kurzům, na stranu druhou mi nebylo jasné, proč už to univerzity nedělaly mnohem dříve. Viz dlouhodobě úspěšné příklady z neuniverzitního prostředí jako Udemy, Lynda, které jsou však placené a obecně věnovány spíše praktickým dovednostem, které mohou studentům vrátit peníze investované do kurzů snadněji.

Podle mých pozorování, spousta vysokoškoláků studuje na bakalářské úrovni MOOC-stylem i na skutečných univerzitách: nechodí na přednášky. A upřímně řečeno mnoho přednášek za to ani nestojí. Oproti tomu přednášející online kurzů mají obvykle výbornou kvalitu přednášek a dalších studijních materiálů. Tyto materiály jsou využívány desítkami tisíc studentů po celém světě a když už je jednou vytvoříte, nemusíte se o ně příliš starat. Zásadní změny ve vysokoškolské matematice, fyzice, dalších věd a inženýrství se odehrávají málokdy.

To vše jsou ideální předpoklady pro studium vysokoškolských kurzů po internetu.

Jaký kurz si vybrat?

Univerzitní studenti relaxují na trávníků

K dispozici je řada kurzů, do kterých se můžete zapsat. Vetšinou jsou na úrovni prvních tří ročníků vysoké školy neboli bakalářského studia. Můžete se naučit integrovat a derivovat, analyzovat data, k dispozici jsou předměty o mechanice, elektronice, programování, algoritmech, biologie, umění a mnoho dalších. V současnosti není možné absolvovat ucelený vysokoškolský program, ale je jenom otázkou času, kdy výběr předmětů z různých univerzit bude dostatečný k absolvování ekvivalentu nějakého bakalářského programu. Několik kurzů bylo již také akreditováno v USA, takže jejich absolvování se může započítat do vzdělání na “opravdových” univerzitách.

Jak jsem dostal certifikát od John Hopkins University

Když jsem poprvé brouzdal webem Coursera.org v prosinci roku 2012, zaujal mě kurz o analýze dat organizovaný jedním profesorem z ústavu medicíny Univerzity Johna Hopkinse. Přihlášení bylo zcela snadné. Stisknul jsem jedno tlačítko a už jsem byl zapsán. Kéž by “kamenné” univerzity byly tak přívětivé. Kurz začínal v únoru tohoto roku a já jsem se na něj těšil.

Koncem ledna mi přišel email, který mě upozornil, že datum zahájení kurzu se blíží. V den otevření kurzu jsem obdržel další email. Dychtivě jsem se přihlásil a začal zkoumat materiály a přednášky. Zjistil jsem, že veškeré studium se dá zvládnout přímo z přednášek, které byly velmi dobře připravené. Nicméně každý týden, ten první nevyjímaje, jsem musel absolvovat malý test, který hodnotil, jak se mi dařilo v tom daném týdnu. Testy měly také praktické úkoly, což bylo docela zajímavé. Podíval jsem se na dvě přednášky a poté se z Coursery odhlásil.

O týden později jsem si uvědomil, že nyní je poslední den kdy mohu zodpovědět otázky testu na tento týden. Toto je chování, které je typické pro většinu studentů. A tak jsem narychlo zodpověděl otázky testu. Naštěstí to málo, co ulpělo v mé paměti z předchozího vzdělávání spolu se selským rozumem bylo dostatečné k tomu, aby mé odpovědi byly přijatelné. V podobném stylu jsem procházel všemi osmi týdny tohoto kurzu. Většinou jsem si udělal čas na to, abych shlédnul přednášky. Bylo jich asi 1 – 2 hodiny týdně.

Ve čtvrtém a osmém týdnu přišlo na psaní zprávy (elaborátu) o datové analýze reálných dat, při čemž jsem uplatňoval, co jsem se naučil. To zabralo mnohem více času, ale také se to stalo tou částí kurzu, kterou jsem si užil nejvíce. Později jsem litoval, že jsme nestrávil více času přípravou těchto elaborátů, protože bych si své znalosti prohloubil ještě více.

Když jsem dostal závěrečné hodnocení a certifikát, tak jsem s překvapením zjistil, že jsem kurz datové analýzy absolvoval s vyznamenáním. Celkově byla náročnost tohoto předmětu porovnatelná s okrajovými (3 až 4 kredity) předměty, se kterými jsem se setkal na univerzitě v Česku i Glasgow.

Problémy otevřených online univerzitních kurzů

Prázdná počítačová účebna díky MOOC

Nejzávažnější problém spočívá v hodnocení a zkoušení studentů. Tyto online kurzy mívají desetitisíce účastníků a není možné pro žádného profesora oznámkovat všechny zprávy, i kdyby měl armádu asistentů. Hodnocení se spoléhá na vyhodnocení odpovědí počítačem, kdy vyberete odpověď “a”, “b” nebo “c”, případně napíšete nějaké slovo do políčka, nebo svěří důvěru ve známkování do rukou studentů samotných. Vyhodnocování odpovědí počítačem je zcela nevhodné pro úkoly s otevřeným koncem jako je analýza dat, protože dva zcela rozdílné výsledky mohou stále být správné. Pro uzavřené úkoly s jedinou správnou odpovědí je to dostatečné, většinou však studenti nedostanou poučný komentář ke špatným odpovědím a zejména tomu, jak se k těm odpovědím dobrali.

Hodnocení otevřených úkolů studenty samotnými je ještě horší. Když elektronicky odevzdáte svou zprávu, ostatní studenti se na ni podívají a budou ji hodnotit podle detailních kritérií. Problém nastává když velká část studentů nemá dostatečné znalosti k tomu, aby toto hodnocení provedla. U některých kurzů hodnocení studenty může fungovat, ale u datové analýzy, kde je nutné hodnotit jestli vybrané statistické metody byly správně použity, to nefungovalo. V naprosté většině případů dostanete dobré hodnocení od studentů, ale kdyby se profesor podíval na tutéž zprávu, hodnocení by se propadlo o několik stupňů.

Všechny univerzity se potýkají s problémem výdrže studentů v jejích programech. Důsledkem otevřenosti a snáze přihlášení se do těchto online kurzů je mnohem menší podíl těch studentů, kteří úspěšně kurz absolvují. Do předmětu Statistická Analýza se přihlásilo zhruba 100 tisíc studentů, pouze něco přes pět tisíc studentů splnilo všechny úkoly, informace o tom, kolik studentů kurz absolvovalo úspěšně, nejsou dostupné. Podle kvality zpráv, které jsem známkoval, bych soudil, že zhruba polovina z těch pěti tisíc mohla uspět. Toto číslo odpovídá průměru dvou až tří procentní úspěšností tohoto typu kurzů. Na jednu stranu je toto číslo velmi malé – avšak z pohledu na absolutní hodnotu dvou až tří tisíc lidí, kteří se úspěšně vzdělali v datové analýze, je to celkem příznivé.

Největším problémem je motivace. Z vlastní zkušenosti vím, že je obtížné se motivovat ke studiu. Nečekají vás žádné velké nepříznivé důsledky, pokud se rozhodnete skoncovat s online vzděláváním. Ty nejzávažnější důsledky jsou pouze ve vašem svědomí. Za přihlášení do kurzu jste nemuseli platit, nemuseli jste se přihlásit na koleje, odstěhovat se z domova a ani není jednoduché se skamarádit se spolužáky. Pouze ti odhodlaní, kteří chtějí studovat, protože je daná problematika zajímá, vytrvají.

Co na to profesoři?

Je zajímavé se podívat na to, jak tyto kurzy vnímají ti, kteří je učí. V průzkumu, který se dotazoval všech profesorů, kteří kdy učili alespoň jeden otevřený online kurz, se naprostá většina vyučujících se shodla na tom, že tento typ vzdělávání “stojí za to”. Pouze malé procento z nich však věří, že se vysokoškolské vzdělání stane finančně dostupnější díky těmto online kurzům. Musíme vzít v úvahu, že tento průzkum se dotazoval 183 profesorů, kteří sympatizují s online vzděláváním. Z nich pouze 103 nejnadšenějších odpovědělo. Toto není reprezentativní vzorek všech vyučujících. Mnoho univerzitních profesorů nebude z výhledu na vyučování jejich předmětů na internetu nadšeno.

Vzdělávání budoucnosti

Bez ohledu na to, jak je tento se k “masivním otevřeným online kurzům” staví profesoři a studenti, je jisté, že se tento typ vzdělávání bude v budoucnosti dramaticky rozšiřovat. Je to finančně úspornější metoda výuky. Klasické univerzity budou stále existovat, protože osobní kontakt je nenahraditelný, ale na úrovni prvních ročníků vysoké školy mohou online kurzy nabídnout plnohodnotnou náhradu velkých přednáškových místností, které představují masovou výrobu absolventů kurzu “Matematika 1” a podobných.

Jak jsme na tom v Česku? Víte o nějaké univerzitě, která by nabízela otevřené kurzy na internetu?

Odkazy

  • Coursera – Největší výběr kurzů ve všech oborech vzdělávání
  • edX – Méně kurzů a univerzit než na webu Coursera, ale mají prestižní univerzity jako Harvard a MIT
  • Udacity – Poměrně malý výběr kurzů
  • Massive open online course – článek na Wikipedii v angličtině
14. 12. 2011 - Osobní

Osmé výročí Techblog.cz

Pomalu se blíží čas, kdy oslavím osm let tohoto blogu. Nicméně je docela tragické, že poslední příspěvek je téměř dva roky starý. Zamýšlím se nad tím, kam věda a technika došla za posledních osm let.

Pokrok od roku 2003

Zkumavky a pipety

Když se zamyslím nad tím, kam věda pokročila od roku 2003, tak je mi celkem smutno. Zásadních objevů, které by se projevovaly v našich každodenních životech bylo pomálu. Z patra si vybavím pouze nástup plochých obrazovek a dotykových displejů. A i zde by se dalo diskutovat, že je to pouze aplikace a industrializace technologií, které jsme měli již dlouho, pouze byly příliš drahé pro užívání normálními smrtelníky.

Musím se přiznat, že každodenní vývoj ve vědě a technice již delší dobu nesleduji, avšak věřím, že kdyby něco zásadního bylo objeveno, dostalo by se to ke mě při nejhorším přes masová média. Osobně jsem očekával, že něco převratného přijde ze světa, kde se nanometry používají jako nejvhodnější jednotka délky. Kromě výkonnějších procesorů (a také zde už se dosahuje většího výkonu změnou struktury spíše než další miniaturizací) a lepších obrazovek jsem nic nezaznamenal. Doufal jsem v nástup nového převratného materiálu, který by byl mnohem pevnější a lehčí než všechny současné. Ano, mluvím o masovém využití nanotubek. Nedočkal jsem se. Je to právě hi-tech inženýrství, které potřebuje impulz tohoto typu, aby bylo možné tvořit věci, které dosud možné nejsou.

Zaspal jsem něco, nebo se dostáváme do oblasti vývoje lidstva, kde se již nic převratného neděje a pouze se učíme využívat plný potenciál současných technologií?

31. 1. 2010 - Ostatní věda

Audio a video přednášky – jednoduché učení!

Od té doby, co jsem začal pracovat, se učení a rozšiřování přehledu se stalo obtížnější. Sledování video přednášek mi přineslo mnoho zajímavých vědomostí. A je to tak jednoduché. Jen se posadím před televizi, dívám se a vzdělávám se.

Profesionálně vytvořené kurzy

The Teaching Company logo
Výborné audio a video přednášky
Credit: The Teaching Company

Nejlepší možností je dívat se na profesionálně vytvořené kurzy, které jsou přizpůsobené lidem, jako já, kteří se chtějí jednoduše naučit něco extra a v ideálním případě to "něco" pochopit už při sledování přednášky bez nutnosti věnovat učení extra čas. To znamená, že přednášky se jednomu tématu věnují do podrobna, vysvětlují od základů a někdy nejdou příliš do hloubky. To je na škodu, pokud už o tom tématu něco víte. Nicméně pro témata, která neznáte je to ideální. Můj nejoblíbenější kurz byl o neurobiologii, o které jsem nevěděl absolutně nic a kurz mě naučil základy. Není to nic, co by mi pomohlo dostat se na medicínu, ale aspoň jsem se naučil základní pojmy.

Obecně kurzy The Teaching Company jsou výborné. Jsou vedeny kvalitními profesory, kteří jsou experti v dané oblasti a ještě navíc umí učit. Každý kurz má obvykle 24 lekcí a každá trvá půl hodiny, rozsáhlejší témata mají i více lekcí. Půl hodinová délka se mi zdá ideální, protože se bez problému dokážu plně soustředit, a když chci více, tak prostě jen pokračuji v dívání. Kurzy jsou také většinou k dispozici v audio podobě, takže můžete poslouchat a učit se cestou do práce i z práce. Já naštěstí netrávím půl dne dojížděním, tak využívám většinou video přednášky. Video má v porovnání s audiem výhodu v tom, že mi pomáhá se více soustředit. Učení je tedy efektivnější.

Nevýhodou tohoto typu kurzů je, že jsou poněkud drahé a jsou v angličtině. Kvalita ovšem stojí za to.

Přednášky na internetu

Google Video search results screenshot
Výsledky dotazu: "general theory of relativity lectures" na Google Video

Pokud se vám nákup profesionálních kurzů nezamlouvá, je tady Google Video. Když zadáte do vyhledávání "lectures" a příslušné téma jako "lectures physics" objevíte spoustu přednášek. Vyhledávání přednášek v češtině také něco najde, ale zdaleka ne tak mnoho a rozsah témat je omezený. Další nevýhodou je, že přednášky nejsou cíleny na někoho, kdo se chce dívat a zároveň učit, obvykle jsou to záznamy vysokoškolských přednášek, které jsou obtížněji stravitelné.

Se učit, se učit, se učit

Nepřetržité vzdělávání je nutností, ať už pracujete v jakémkoliv oboru. Rozšiřování obzorů i v oblastech, o kterých jsem nic nevěděl, mi přineslo mnoho užitečného a určitě v tom budu pokračovat. Trénink mozku je náročný a dlouhotrvající proces. Když se mu budu věnovat každý den trochu, věřím že výsledky v podobě dobrého přehledu a lepšího porozumění světa se dostaví. Ale někdy je třeba odstoupit od video přednášek a přistoupit ke knihám a dalším tištěným publikacím, které stále jako jediné zachycují skutečnou hloubku současné vědy a lidského poznání.

2. 1. 2010 - Ostatní věda

NewScientist: stojí za to?

Od té doby, co jsem se začal vážně zajímat o vědu a techniku, jsem hleděl k týdeníku NewScientist jako k tomu nejlepšímu, co si mohu na populární úrovni přečíst. Před pár týdny jsem se stal jeho předplatitelem. Byla má očekávání naplněna?

Nejlepší populárně-vědecký magazín

Titulní stránka prvního prosincového čísla NewScientist
Titulní stránky NewScientistu mají obvykle nápadité obrázky

Ano, má očekávání byla naplněna. Časopis obsahuje mnoho zajímavostí ze všech oblastí vědy a techniky, jde přiměřeně do hloubky a články jsou čtivé. Tady bych mohl skončit a doporučit vám, ať si předplatné také obstaráte. Nicméně zkusím být trochu více specifický.

Mé prvotní očekávání bylo, že články půjdou o něco více do hloubky. Nějak jsem měl v hlavě, že NewScientist je určen vědcům, kteří si chtějí udržet přehled v dalších oborech. Také když jsem NewScientist četl během studia v univerzitní knihovně, připadal mi více vědecký. Ale zřejmě to bylo způsobeno horší znalostí angličtiny. Je to časopis pro širší veřejnost, ovšem zdaleka ne tak širokou jako 21. století. Některé články jsou vyloženě napsány proto, aby záměrně vytvořily mírnou provokaci (obvykle článek z titulní stránky – jako nedávný článek porovnávající inteligenci psů a koček na základě velmi podivných kritérií – psi vyhráli), ale obvykle jsou články dobře podložené se slušnou informační hodnotou.

Pokud však hledáte co největší aktuálnost, nehledejte ji v tomto časopisu; hledejte ve webových magazínech.

Předplatné

Předplatit NewScientist si můžete na příslušném webu v sekci Subsribe. Pro Českou republiku uvádí cenu US$155 na rok, což je docela dost. Pokud si chcete NewScientist vyzkoušet a přečíst si pár čísel, zkuste svou lokální knihovnu, kde obvykle tento časopis mají. Taky zjistíte, jak vám jde čtení v angličtině. Nicméně čtení časopisů zlepší vaši slovní zásobu podstatným způsobem.

NewScientist rozhodně stojí za vyzkoušení. Je to výborné zábavné víkendové čtení, které zároveň rozšíří vaše obzory.

Weblog pro ty, které zajímá věda a technika.

Téma…

Časopis 21. století

Časopis 21. století
Časopis 21. století je nejznámější a nejoblíbenější vědecko-technický časopis. Na čem je ale založena jeho popularita? Z velké části jsou v něm obsaženy nesmysly. Jde o záměr nebo je to pouze neschopností autorů? Upřímně řečeno, co by odborník získal tím, že by v něm publikoval?
13. 8. 2004
Speciály…

Energetická krize

Energetická krize
Za dveřmi je energetická krize. Co budeme dělat, až dojde ropa a další fosilní paliva? Sledujte vývoj alternativních druhů energie a pohonů a hledání nových ropných nalezišť.

Oblíbené blogy

Oblíbené zdroje