Techblog

MOOC – Prestižní univerzitní studium pro každého

Aneb jak jsem zdolal jeden MOOC (vyslov “můk”). Mnoho známých univerzit dává všem lidem na internetu přístup k jejím kurzům. Nemusíte jezdit na Harvard, abyste mohli studovat totéž, co místní studenti. Nemusíte ani platit školné. Nezbytné je pouze odhodlání a také angličtina. Já jsem si jeden takový kurz vyzkoušel. Stálo to za to? Jak jsem dopadl?

Já vážně mohu studovat předměty z MIT na internetu?

Toto byla má první reakce, když jsem se poprvé setkal s rostoucím fenoménem “masivních otevřených online kurzů”. Na jednu stranu mi přišlo neuvěřitelné, že mohu mít přístup k plnohodnotným univerzitním kurzům, na stranu druhou mi nebylo jasné, proč už to univerzity nedělaly mnohem dříve. Viz dlouhodobě úspěšné příklady z neuniverzitního prostředí jako Udemy, Lynda, které jsou však placené a obecně věnovány spíše praktickým dovednostem, které mohou studentům vrátit peníze investované do kurzů snadněji.

Podle mých pozorování, spousta vysokoškoláků studuje na bakalářské úrovni MOOC-stylem i na skutečných univerzitách: nechodí na přednášky. A upřímně řečeno mnoho přednášek za to ani nestojí. Oproti tomu přednášející online kurzů mají obvykle výbornou kvalitu přednášek a dalších studijních materiálů. Tyto materiály jsou využívány desítkami tisíc studentů po celém světě a když už je jednou vytvoříte, nemusíte se o ně příliš starat. Zásadní změny ve vysokoškolské matematice, fyzice, dalších věd a inženýrství se odehrávají málokdy.

To vše jsou ideální předpoklady pro studium vysokoškolských kurzů po internetu.

Jaký kurz si vybrat?

K dispozici je řada kurzů, do kterých se můžete zapsat. Vetšinou jsou na úrovni prvních tří ročníků vysoké školy neboli bakalářského studia. Můžete se naučit integrovat a derivovat, analyzovat data, k dispozici jsou předměty o mechanice, elektronice, programování, algoritmech, biologie, umění a mnoho dalších. V současnosti není možné absolvovat ucelený vysokoškolský program, ale je jenom otázkou času, kdy výběr předmětů z různých univerzit bude dostatečný k absolvování ekvivalentu nějakého bakalářského programu. Několik kurzů bylo již také akreditováno v USA, takže jejich absolvování se může započítat do vzdělání na “opravdových” univerzitách.

Jak jsem dostal certifikát od John Hopkins University

Když jsem poprvé brouzdal webem Coursera.org v prosinci roku 2012, zaujal mě kurz o analýze dat organizovaný jedním profesorem z ústavu medicíny Univerzity Johna Hopkinse. Přihlášení bylo zcela snadné. Stisknul jsem jedno tlačítko a už jsem byl zapsán. Kéž by “kamenné” univerzity byly tak přívětivé. Kurz začínal v únoru tohoto roku a já jsem se na něj těšil.

Koncem ledna mi přišel email, který mě upozornil, že datum zahájení kurzu se blíží. V den otevření kurzu jsem obdržel další email. Dychtivě jsem se přihlásil a začal zkoumat materiály a přednášky. Zjistil jsem, že veškeré studium se dá zvládnout přímo z přednášek, které byly velmi dobře připravené. Nicméně každý týden, ten první nevyjímaje, jsem musel absolvovat malý test, který hodnotil, jak se mi dařilo v tom daném týdnu. Testy měly také praktické úkoly, což bylo docela zajímavé. Podíval jsem se na dvě přednášky a poté se z Coursery odhlásil.

O týden později jsem si uvědomil, že nyní je poslední den kdy mohu zodpovědět otázky testu na tento týden. Toto je chování, které je typické pro většinu studentů. A tak jsem narychlo zodpověděl otázky testu. Naštěstí to málo, co ulpělo v mé paměti z předchozího vzdělávání spolu se selským rozumem bylo dostatečné k tomu, aby mé odpovědi byly přijatelné. V podobném stylu jsem procházel všemi osmi týdny tohoto kurzu. Většinou jsem si udělal čas na to, abych shlédnul přednášky. Bylo jich asi 1 – 2 hodiny týdně.

Ve čtvrtém a osmém týdnu přišlo na psaní zprávy (elaborátu) o datové analýze reálných dat, při čemž jsem uplatňoval, co jsem se naučil. To zabralo mnohem více času, ale také se to stalo tou částí kurzu, kterou jsem si užil nejvíce. Později jsem litoval, že jsme nestrávil více času přípravou těchto elaborátů, protože bych si své znalosti prohloubil ještě více.

Když jsem dostal závěrečné hodnocení a certifikát, tak jsem s překvapením zjistil, že jsem kurz datové analýzy absolvoval s vyznamenáním. Celkově byla náročnost tohoto předmětu porovnatelná s okrajovými (3 až 4 kredity) předměty, se kterými jsem se setkal na univerzitě v Česku i Glasgow.

Problémy otevřených online univerzitních kurzů

Nejzávažnější problém spočívá v hodnocení a zkoušení studentů. Tyto online kurzy mívají desetitisíce účastníků a není možné pro žádného profesora oznámkovat všechny zprávy, i kdyby měl armádu asistentů. Hodnocení se spoléhá na vyhodnocení odpovědí počítačem, kdy vyberete odpověď “a”, “b” nebo “c”, případně napíšete nějaké slovo do políčka, nebo svěří důvěru ve známkování do rukou studentů samotných. Vyhodnocování odpovědí počítačem je zcela nevhodné pro úkoly s otevřeným koncem jako je analýza dat, protože dva zcela rozdílné výsledky mohou stále být správné. Pro uzavřené úkoly s jedinou správnou odpovědí je to dostatečné, většinou však studenti nedostanou poučný komentář ke špatným odpovědím a zejména tomu, jak se k těm odpovědím dobrali.

Hodnocení otevřených úkolů studenty samotnými je ještě horší. Když elektronicky odevzdáte svou zprávu, ostatní studenti se na ni podívají a budou ji hodnotit podle detailních kritérií. Problém nastává když velká část studentů nemá dostatečné znalosti k tomu, aby toto hodnocení provedla. U některých kurzů hodnocení studenty může fungovat, ale u datové analýzy, kde je nutné hodnotit jestli vybrané statistické metody byly správně použity, to nefungovalo. V naprosté většině případů dostanete dobré hodnocení od studentů, ale kdyby se profesor podíval na tutéž zprávu, hodnocení by se propadlo o několik stupňů.

Všechny univerzity se potýkají s problémem výdrže studentů v jejích programech. Důsledkem otevřenosti a snáze přihlášení se do těchto online kurzů je mnohem menší podíl těch studentů, kteří úspěšně kurz absolvují. Do předmětu Statistická Analýza se přihlásilo zhruba 100 tisíc studentů, pouze něco přes pět tisíc studentů splnilo všechny úkoly, informace o tom, kolik studentů kurz absolvovalo úspěšně, nejsou dostupné. Podle kvality zpráv, které jsem známkoval, bych soudil, že zhruba polovina z těch pěti tisíc mohla uspět. Toto číslo odpovídá průměru dvou až tří procentní úspěšností tohoto typu kurzů. Na jednu stranu je toto číslo velmi malé – avšak z pohledu na absolutní hodnotu dvou až tří tisíc lidí, kteří se úspěšně vzdělali v datové analýze, je to celkem příznivé.

Největším problémem je motivace. Z vlastní zkušenosti vím, že je obtížné se motivovat ke studiu. Nečekají vás žádné velké nepříznivé důsledky, pokud se rozhodnete skoncovat s online vzděláváním. Ty nejzávažnější důsledky jsou pouze ve vašem svědomí. Za přihlášení do kurzu jste nemuseli platit, nemuseli jste se přihlásit na koleje, odstěhovat se z domova a ani není jednoduché se skamarádit se spolužáky. Pouze ti odhodlaní, kteří chtějí studovat, protože je daná problematika zajímá, vytrvají.

Co na to profesoři?

Je zajímavé se podívat na to, jak tyto kurzy vnímají ti, kteří je učí. V průzkumu, který se dotazoval všech profesorů, kteří kdy učili alespoň jeden otevřený online kurz, se naprostá většina vyučujících se shodla na tom, že tento typ vzdělávání “stojí za to”. Pouze malé procento z nich však věří, že se vysokoškolské vzdělání stane finančně dostupnější díky těmto online kurzům. Musíme vzít v úvahu, že tento průzkum se dotazoval 183 profesorů, kteří sympatizují s online vzděláváním. Z nich pouze 103 nejnadšenějších odpovědělo. Toto není reprezentativní vzorek všech vyučujících. Mnoho univerzitních profesorů nebude z výhledu na vyučování jejich předmětů na internetu nadšeno.

Vzdělávání budoucnosti

Bez ohledu na to, jak je tento se k “masivním otevřeným online kurzům” staví profesoři a studenti, je jisté, že se tento typ vzdělávání bude v budoucnosti dramaticky rozšiřovat. Je to finančně úspornější metoda výuky. Klasické univerzity budou stále existovat, protože osobní kontakt je nenahraditelný, ale na úrovni prvních ročníků vysoké školy mohou online kurzy nabídnout plnohodnotnou náhradu velkých přednáškových místností, které představují masovou výrobu absolventů kurzu “Matematika 1” a podobných.

Jak jsme na tom v Česku? Víte o nějaké univerzitě, která by nabízela otevřené kurzy na internetu?

Odkazy

• Coursera – Největší výběr kurzů ve všech oborech vzdělávání
• edX – Méně kurzů a univerzit než na webu Coursera, ale mají prestižní univerzity jako Harvard a MIT
• Udacity – Poměrně malý výběr kurzů
• Massive open online course – článek na Wikipedii v angličtině

Osmé výročí Techblog.cz

Pomalu se blíží čas, kdy oslavím osm let tohoto blogu. Nicméně je docela tragické, že poslední příspěvek je téměř dva roky starý. Zamýšlím se nad tím, kam věda a technika došla za posledních osm let.

Pokrok od roku 2003

Když se zamyslím nad tím, kam věda pokročila od roku 2003, tak je mi celkem smutno. Zásadních objevů, které by se projevovaly v našich každodenních životech bylo pomálu. Z patra si vybavím pouze nástup plochých obrazovek a dotykových displejů. A i zde by se dalo diskutovat, že je to pouze aplikace a industrializace technologií, které jsme měli již dlouho, pouze byly příliš drahé pro užívání normálními smrtelníky.

Musím se přiznat, že každodenní vývoj ve vědě a technice již delší dobu nesleduji, avšak věřím, že kdyby něco zásadního bylo objeveno, dostalo by se to ke mě při nejhorším přes masová média. Osobně jsem očekával, že něco převratného přijde ze světa, kde se nanometry používají jako nejvhodnější jednotka délky. Kromě výkonnějších procesorů (a také zde už se dosahuje většího výkonu změnou struktury spíše než další miniaturizací) a lepších obrazovek jsem nic nezaznamenal. Doufal jsem v nástup nového převratného materiálu, který by byl mnohem pevnější a lehčí než všechny současné. Ano, mluvím o masovém využití nanotubek. Nedočkal jsem se. Je to právě hi-tech inženýrství, které potřebuje impulz tohoto typu, aby bylo možné tvořit věci, které dosud možné nejsou.

Zaspal jsem něco, nebo se dostáváme do oblasti vývoje lidstva, kde se již nic převratného neděje a pouze se učíme využívat plný potenciál současných technologií?

Audio a video přednášky – jednoduché učení!

Od té doby, co jsem začal pracovat, se učení a rozšiřování přehledu se stalo obtížnější. Sledování video přednášek mi přineslo mnoho zajímavých vědomostí. A je to tak jednoduché. Jen se posadím před televizi, dívám se a vzdělávám se.

Profesionálně vytvořené kurzy

Výborné audio a video přednášky
Credit: The Teaching Company

Nejlepší možností je dívat se na profesionálně vytvořené kurzy, které jsou přizpůsobené lidem, jako já, kteří se chtějí jednoduše naučit něco extra a v ideálním případě to "něco" pochopit už při sledování přednášky bez nutnosti věnovat učení extra čas. To znamená, že přednášky se jednomu tématu věnují do podrobna, vysvětlují od základů a někdy nejdou příliš do hloubky. To je na škodu, pokud už o tom tématu něco víte. Nicméně pro témata, která neznáte je to ideální. Můj nejoblíbenější kurz byl o neurobiologii, o které jsem nevěděl absolutně nic a kurz mě naučil základy. Není to nic, co by mi pomohlo dostat se na medicínu, ale aspoň jsem se naučil základní pojmy.

Obecně kurzy The Teaching Company jsou výborné. Jsou vedeny kvalitními profesory, kteří jsou experti v dané oblasti a ještě navíc umí učit. Každý kurz má obvykle 24 lekcí a každá trvá půl hodiny, rozsáhlejší témata mají i více lekcí. Půl hodinová délka se mi zdá ideální, protože se bez problému dokážu plně soustředit, a když chci více, tak prostě jen pokračuji v dívání. Kurzy jsou také většinou k dispozici v audio podobě, takže můžete poslouchat a učit se cestou do práce i z práce. Já naštěstí netrávím půl dne dojížděním, tak využívám většinou video přednášky. Video má v porovnání s audiem výhodu v tom, že mi pomáhá se více soustředit. Učení je tedy efektivnější.

Nevýhodou tohoto typu kurzů je, že jsou poněkud drahé a jsou v angličtině. Kvalita ovšem stojí za to.

Přednášky na internetu

Výsledky dotazu: "general theory of relativity lectures" na Google Video

Pokud se vám nákup profesionálních kurzů nezamlouvá, je tady Google Video. Když zadáte do vyhledávání "lectures" a příslušné téma jako "lectures physics" objevíte spoustu přednášek. Vyhledávání přednášek v češtině také něco najde, ale zdaleka ne tak mnoho a rozsah témat je omezený. Další nevýhodou je, že přednášky nejsou cíleny na někoho, kdo se chce dívat a zároveň učit, obvykle jsou to záznamy vysokoškolských přednášek, které jsou obtížněji stravitelné.

Se učit, se učit, se učit

Nepřetržité vzdělávání je nutností, ať už pracujete v jakémkoliv oboru. Rozšiřování obzorů i v oblastech, o kterých jsem nic nevěděl, mi přineslo mnoho užitečného a určitě v tom budu pokračovat. Trénink mozku je náročný a dlouhotrvající proces. Když se mu budu věnovat každý den trochu, věřím že výsledky v podobě dobrého přehledu a lepšího porozumění světa se dostaví. Ale někdy je třeba odstoupit od video přednášek a přistoupit ke knihám a dalším tištěným publikacím, které stále jako jediné zachycují skutečnou hloubku současné vědy a lidského poznání.

NewScientist: stojí za to?

Od té doby, co jsem se začal vážně zajímat o vědu a techniku, jsem hleděl k týdeníku NewScientist jako k tomu nejlepšímu, co si mohu na populární úrovni přečíst. Před pár týdny jsem se stal jeho předplatitelem. Byla má očekávání naplněna?

Nejlepší populárně-vědecký magazín

Titulní stránky NewScientistu mají obvykle nápadité obrázky

Ano, má očekávání byla naplněna. Časopis obsahuje mnoho zajímavostí ze všech oblastí vědy a techniky, jde přiměřeně do hloubky a články jsou čtivé. Tady bych mohl skončit a doporučit vám, ať si předplatné také obstaráte. Nicméně zkusím být trochu více specifický.

Mé prvotní očekávání bylo, že články půjdou o něco více do hloubky. Nějak jsem měl v hlavě, že NewScientist je určen vědcům, kteří si chtějí udržet přehled v dalších oborech. Také když jsem NewScientist četl během studia v univerzitní knihovně, připadal mi více vědecký. Ale zřejmě to bylo způsobeno horší znalostí angličtiny. Je to časopis pro širší veřejnost, ovšem zdaleka ne tak širokou jako 21. století. Některé články jsou vyloženě napsány proto, aby záměrně vytvořily mírnou provokaci (obvykle článek z titulní stránky – jako nedávný článek porovnávající inteligenci psů a koček na základě velmi podivných kritérií – psi vyhráli), ale obvykle jsou články dobře podložené se slušnou informační hodnotou.

Pokud však hledáte co největší aktuálnost, nehledejte ji v tomto časopisu; hledejte ve webových magazínech.

Předplatné

Předplatit NewScientist si můžete na příslušném webu v sekci Subsribe. Pro Českou republiku uvádí cenu US$155 na rok, což je docela dost. Pokud si chcete NewScientist vyzkoušet a přečíst si pár čísel, zkuste svou lokální knihovnu, kde obvykle tento časopis mají. Taky zjistíte, jak vám jde čtení v angličtině. Nicméně čtení časopisů zlepší vaši slovní zásobu podstatným způsobem.

NewScientist rozhodně stojí za vyzkoušení. Je to výborné zábavné víkendové čtení, které zároveň rozšíří vaše obzory.

Airbus A380 – jak se v něm letí?

Během své cesty z Nového Zélandu do Evropy jsem měl to štěstí, že se mi podařilo dostat se na palubu obřího Airbusu A380. Let byl skutečně požitkem při porovnání s dálkovými Boeingy.

A380 rok ve službě

Credit: Singapore Airlines

18. března to bude rok, co A380 nastoupila službu na trase Londýn-Singapur, ale přesto považuji to, že jsem se v něm svezl za docela exotické. Dostat se na palubu A380-ky se mi podařilo jen díky tomu, že mi zrušili jeden (jiný) let kvůli poškození dveří letadla (spíše problém pozemní obsluhy než bezpečnosti letounu samotného – Singapore Airlines se o mě postaraly výborně).

A380 létá ve flotile Singapore Airlines bezmála jeden rok; v současné době v počtu šesti kusů. Kromě trasy Londýn-Singapur, také mezi Singapurem a Tokiem.

Let z pohledu cestujícího

Komfort, který A380 poskytuje je jednoznačně nejlepší ze všech letadel, se kterými jsem kdy letěl. Jediný přímý konkurent v této kategorii je nejspíše pouze Boeing 747 "Jumbojet" a v porovnání s ním je "Superjumbo" A380 neuvěřitelně tiché a zcela bez vibrací (od motorů). Let v 747 byl spíše utrpením díky velkému hluku a vibracím, zatímco 380 byla velmi komfortní. Obecně bych řekl, že konstruktérům v Airbusu záleží na pohodlí cestujících více než v Boeingu. Nicméně to může prodražovat provoz díky eventuální vyšší hmotnosti izolací oproti Boeingu, ovšem z tého oblasti nemám žádné konkrétní informace.

Airbus A380 tak jak jsem ho viděl a vyfotil na letišti Changi v Singapuru

Co se průběhu letu samotného týče, docela mě překvapilo, že jsme valnou většinu cesty strávili ve výšce nad 12 kilometry, což je spíše neobvyklé, ale rozhodně dobré pro snížení spotřeby paliva. Výhledu jsem si bohužel moc neužil jednak díky tomu, že jsem dostal sedadlo na křídle v přízemí, a křídlo je jednoduše obrovské a brání ve výhledu, a zejména proto, že jsme celou dobu letěli v noci.

Při dosedání na Londýnském Heathrow mi připadalo, že letoun přistává spíše jako lehký kluzák a ne jako 400 tunový dopravák. Určitě to bylo tím, že od startu se zbavil 200 tun paliva.

Budoucnost A380

Už se těším, až uvidím létat Airbus A380 nad našimi hlavami častěji. Přinese více pohodlí cestujícím a více ekologickou leteckou dopravu nám všem.

Erasmus na University of Glasgow

Zajímá vás jaké to je studovat na univerzitě ve Velké Británii? Já jsem měl to štěstí že jsem mohl strávit rok studiem na University of Glasgow v rámci programu Erasmus. Jak se studium ve Skotsku liší od studia v České republice?

Multikulturní Glasgow

V rámci studia na Leteckém ústavu Fakulty strojního inženýrství na Brněnském VUT jsem si nenechal ujít možnost vypravit se na rok na studia v zahraničí. Vybírat jsem mohl mezi několika univerzitami ve Velké Británii, Německu a Francii. Z jazykových důvodů jsem zvolil Glasgow a až mnohem později jsem zjistil, jak dobře jsem udělal. Glasgow University je největší univerzitou ve Skotsku a má velké zastoupení zahraničních studentů – asi jednu čtvrtinu. Universita, stejně jako město samotné, je tedy velmi „multikulturní“ – což je však typické pro celou Británii. Potkáte tam lidi opravdu z celého světa. Od Jižní Ameriky, přes Evropu, blízký a dálný východ, Čínu, Japonsko až po Nový Zéland. Atmosféra je zcela nesrovnatelná s univerzitami v Česku, kde při nejlepší vůli potkáte pár „Erasmáků“ z Evropy.

Kvalita vzdělávání na Glasgow University

Přijde mi těžké porovnat kvalitu vzdělávání v Glasgow a na VUT v Brně. Mám totiž trochu specifický obor. Základní rozdíl spočívá v tom, že na VUT studuji první tři roky obecné inženýrské záležitosti a až poté se specializuji na leteckou konstrukci. Oproti tomu v Glasgow člověk studuje na leteckého konstruktéra celých 5 roků. Obecně však náplň předmětů není, co se obtížnosti týče příliš rozdílná. Ve Skotsku mají čas zabývat se tématy, která v Brně neprobíráme (speciality jako laserové přístrojové vybavení, aplikace aerodynamiky v průmyslu) a taky jít více do hloubky (mechanika tekutin, turbíny). Hlavní rozdíl oproti Česku leží někde jinde. Je to jednak přístup studentů k výuce a přístup jak studentů tak vyučujícím ke zkouškám. Studenti v Glasgow studují průběžně, což je v Česku docela nevídané a před zkouškami pouze opakují. Jsou k tomu tak trochu nuceni systémem zkoušek. Na Glasgow University máte pro každou zkoušku předem dán pouze jeden termín, ve kterém všichni studenti skládají zkoušku najednou. V naprosté většině případů není možnost zkoušku opakovat. Zkoušková období jsou obvykle velice krátká – 2 až 3 týdny, a tak se to někdy sejde, že máte tři zkoušky během tří dnů. Takový systém nutí lidi studovat průběžně. Kdo ví, jak by to na našich školách vypadalo po zavedení obdobného systému.

Důležitost týmové práce

Další rozdílem je zaměření se na projektové práce v týmech. Na VUT jsou různé projekty také docela běžné, ale vždy na nich pracujeme samostatně. V Glasgow je každý větší projekt vytvářen týmem spolužáků, kteří si sami rozdělí části, na kterých bude kdo pracovat. O tom, jak prospěšné je toto pro uplatnění v budoucím zaměstnání a životě, jak se naučíte spoléhat na druhé, pracovat s nimi, případně nutit své kolegy pracovat a kvalitně komunikovat není nutné hovořit. Toto je něco, co se na českých univerzitách nenaučíte.

Erasmus je takový, jaký si ho uděláte

Běžně kolují pověsti, že Erasmus je jenom o party a pití, že nedává žádnou akademickou hodnotu. Toto však čistě záleží každém, jak se rozhodne. Ze svého pobytu si můžete udělat rok nabitý různými party, rok nabitý pouze studie, cestováním nebo to všechno namixovat dohromady podle vlastní libosti. Nicméně akademická hodnota není to nejlepší, co vám roční výjezd může dát. To nejlepší, co dal mi, je možnost žít v novém cizím prostředí, zvykat si na to, že si musíte svůj život zařizovat sami, naučíte se mluvit pořádně v cizí řeči. A hlavně, potkáte báječné lidi, které byste jinak nikdy nepotkali.

Při studiu v zahraničí můžete mít party každý den, pracovat na projektu pro NASA, cestovat nebo dělat všechno dohromady. Je to čistě jen na vás. Zvolte dobře.