Japonská sondy Hayabusa se přiblížila k asteroidu Itokawa. Přistane na něm a vyšle minirover, aby se kolem rozhlédnul. Poprvé přinese vzorky z mimozemského tělesa na Zemi.
Japonská kosmická agentura JAXA vyslala 9. května 2003 sondu Hayabusa k asteroidu pojmenovaném Itokawa. Zajímavé je, že pro svůj pohon používá primárně iontové motory a klasické pouze k jemným korekcím. S tím byl také spojen poměrně závažný problém poškození jejích solárních článků silnou sluneční erupcí v listopadu roku 2003. Jelikož zdrojem energie pro iontový motor je právě elektřina těmito články produkovaná, musel být jejich výkon snížen, a tak sonda dorazila na místo určení až nyní místo v červenci. Vzhledem k tomu, že je nutné, aby sonda odletěla zpět v listopadu tohoto roku. Pozdním příletem jsme tak přišli nejméně o dva měsíce zkoumání.
Nyní je sonda zaparkovaná u asteroidu, zkoumá jej a hledá vhodná místa pro přistání. Vzájemná rychlost sondy a asteroidu je asi 0,25 mm/s. Hayabusa přistane na Itokawě dvakrát (jedno přistání bylo kvůli pozdnímu příletu zrušeno). Při jednom z přistání bude do asteroidu vystřelen náboj, který vyhloubí malý kráter a rozprášený materiál sonda zachytí a doveze zpět na Zem. Také kolem ní bude poskakovat malý rover Minerva vážící asi půl kilogramu a bude nám přinášet fotky z okolí (obdoba prvního marsovského vozítka Sorjourner). Sonda se vzorky by se měla vrátit 10. června 2007
Já osobně považuji tuto kosmickou misi za nejvýznamnější ve zbytku tohoto desetiletí. Informace, které přinášely (a přinášejí) Spirit a Opportunity z Marsu, mohou být bezvýznamné oproti tomu, co může přinést Hayabusa. Asteroid Itokawa je slepenec hmoty, ze které vznikla sluneční soustava a v takové hmotě se může skrývat mnoho zajímavého. Předně nás zajímá, zda se v horninách nevyskytují nějaké organizmy případně organické látky. Pokud ano, podpoří to teorii zavlečení života na Zemi z vesmíru. Ale i prostá anorganická hmota nám může poskytnout mnoho zajímavých informací o historii naší sluneční soustavy.
Itokawa je asteroid o délce 600 m a hmotnosti 48 miliónů tun křižující dráhu Země. Jestli do nás někdy narazí, bude to proto, že k němu Haybusa přiletěla a střelila do něj náboj. Nebo nás právě díky tomu mine?
Starší příspěvek: Život na Titanu a jeho podoby
Novější příspěvek: Radarový obrázek pobřeží Titanu
Martin Šrubař © 2003 - 2013
Kontakt | O autorovi | Redakční systém