Jak se měří vesmír – potřetí

Chtěl bych doplnit dva báječné články, které se dnes objevily na blozích. Začal to Artur článkem Jak se měří Vesmír a poznámku k němu měl TheOnly ve stejnojmenném článku. Pánové ovšem na něco zapomněli.

Probrali měření pomocí rudého posuvu a paralaxy, ale neuvedli měření pomocí cefeid. Cefeidy jsou hvězdy, které mají proměnlivou jasnost. A proto, že jsme objevili závislost mezi jasností cefeidy a její periodou, tak můžeme určit její skutečnou jasnost. (Co jsou cefeidy) Můžeme také změřit, jak jasná se cefeida jeví nám a z toho poměrně přesně dopočítat, jak je vzdálená. A právě cefeidy ve Velkém Magellanově mračnu jsou kalibrem pro měření vzdáleností všech velmi vzdálených galaxií. Problém je, že právě vzdálenost VMM moc nevychází. Proběhla různá měření a vzdálenosti vyšly s takovým rozdílem, který přesahoval možnou chybu jednotlivých měření. Podrobněji o měření vzdálenosti VMM se píše třeba tady.

Dalším nakousnutým problémem bylo stáří vesmíru. Zjišťujeme jej jednak pomocí měření rychlosti vzdalování galaxií (článek o měření na HST, ale mnohem přesnější výsledek dala sonda WMAP, která měřila s vysokou přesností reliktní záření, tj. záření, které zbylo po velkém třesku a jeho rudý posuv je tak velký, že jeho teplota klesla až ke třem stupňům nad absolutní nulu a určila stáří vesmíru na 13,7mld let s velmi malou možnou chybou. Viz The Oldest Light in the Universe.

BTW Vypadá to na první smysluplný blogroll. :-)