Poslední dobou používám pro programování jak Claude, tak Gemini — pracuji na aplikaci, která zpracovává dokumenty Microsoft Word. V režimu chatu si oba modely při běžných programátorských úkolech vedly srovnatelně. Jeden byl lepší v tom, druhý zase v něčem jiném. Jeden z kroků ale vyžadoval sofistikovanou manipulaci s čistým OOXML — se značkovacím jazykem uvnitř wordového dokumentu — a v tom byl Gemini soustavně lepší. A ne jen o trochu. Výrazně. V celé řadě příbuzných úloh řešil tuto jasně definovanou, odborně náročnou výzvu s mnohem větší přesností. Totéž jsem od té doby pozoroval i u dalších složitých, ale úzce vymezených problémů. Když je úkol jasně definovaný a záleží hlavně na doménových znalostech, má Gemini často navrch.

Každý rok někdo publikuje definitivní seznam věcí, které AI neumí. A každý rok je ten seznam kratší.

Všechno to začalo podcastem. Poslouchal jsem Joea Liemandta v Peter Attia Drive — technologického miliardáře, který desítky let budoval podnikový software, teď investuje miliardu dolarů do vzdělávání a provozuje síť soukromých škol v Texasu bez učitelů, domácích úkolů a učebnic. Jeho výtvor, Alpha School, nahrazuje tradiční výuku aplikacemi řízenými umělou inteligencí. Žáci zvládnou celé akademické učivo za dvě hodiny ráno a zbytek dne tráví workshopy z podnikání, veřejného vystupování, fitness a finanční gramotnosti. Dospělí ve třídě se nenazývají učitelé — jsou to průvodci a koučové, kteří se soustředí na motivaci a emoční podporu, ne na výklad látky.

Jedna kniha z doby před nástupem AI se jmenuje „Be Obsessed or Be Average” – volně přeloženo „Buď posedlý, nebo buď průměrný.” Tehdy to znělo jako motivační fráze. Dnes to zní spíš jako varování. Umělá inteligence totiž rychle maže rozdíl mezi „průměrným” a „nepotřebným” – a to jak u lidí, tak u softwaru.

V prosinci roku 2011 jsem napsal článek k osmému výročí tohoto blogu. Byl to docela smutný text. Povzdechl jsem si v něm, že od roku 2003 se ve vědě a technice vlastně nic moc zásadního nestalo. Z patra jsem tehdy vyjmenoval jen nástup plochých a dotykových obrazovek, což mi připadalo spíš jako industrializace už známých nápadů než skutečná revoluce. Čekal jsem na masové využití uhlíkových nanotrubek, na převratné materiály… a ono nic.

Výběr správných běžeckých bot nelze diskutovat, aniž bychom se blíže podívali na to, jakým stylem můžeme běhat. Jaký styl je pro nás přirozený a jaký je nejlepší pro naše šlachy a klouby? Nejdříve zjistěte, jak chcete běhat, výběr bot poté bude snadnější.