Pátá forma uhlíku – nanopěna

V přírodě se uhlík vyskytuje ve dvou základních formách – grafit a diamant. Lidem se podařilo vytvořit další – fulreny, nanotrubky a nyní nově nanopěnu.

Vědci z Canberské univerzity bombardovali cíl ze sklovitého uhlíku (Což je grafit s nějakými příměsemi, který se také používá jako elektroda) umístěný v trubce z oxidu křemičitého vyplněné argonovou atmosférou laserem s frekvencí 10 tisíc pulzů za vteřinu. Když dosáhnul teploty kolem 10 tisíc °C (To už byl v plynné stavu – teplota vypařování grafitu je 3500 °C) začal se usazovat na stěnách trubky a vytvořil křížící se síť uhlíkových trubiček dlouhých pouze několik nanometrů, kterou vědci nazvali nanopěnou.

Na nanopěně jsou nejzajímavější její magnetické vlastnosti. Je totiž přitahována magnety. Zvláštní také je, že po několika hodinách při pokojové teplotě své magnetické vlastnosti ztratí. Je polovodivá a vzhledem ke své nízké hustotě (pouze 0,02 g/cm³ také velmi špatně vede teplo.

Tyto vlastnosti by údajně mohly být vhodně využity v medicíně. Vstříknutím nanopěny no krevního oběhu by se dosáhlo zvýraznění míst kudy proudí krev při magnetické rezonanci. Výzkumník z Michiganské univerzity s česky znějícím :-) jménem David Tománek navrhuje využití špatné tepelné vodivosti pěny při léčbě nádorů. Nanopěnu by vstříknul do nádoru, který by poté vystavil infračervenému záření. Díky přítomnosti tepelně nevodivé pěny by se nádor zahřál a tím zničil bez toho, že by se zahřála okolní tkáň.

Je docela zajímavé, že s přesunem našeho zkoumání do malého měřítka objevujeme dost nových forem nám známých materiálů. U uhlíků jsou to již tři. Co nám mohou nachystat materiály, o které se zatím příliš nezajímáme?